MISTROVSTVÍ ČECH JEDNOTLIVCŮ V KATEGORII H 10 VE STRÁŽI POD RALSKEM

PROPOZICE: www.chess.cz/www/assets/files/mladez/0900/MC2009/MC2009_8a10_prop.doc

KONALO  SE: 13.-15.11.2009

VÝSLEDKOVÁ  LISTINA H, D 10: www.chess-results.com/tnr26804.aspx?lan=5

VÝSLEDKOVÁ  LISTINA H,D 8: www.chess-results.com/tnr26806.aspx?lan=5

FOTEČKY OD IRENY HEJNÉ: sachypravonin.rajce.idnes.cz/MC_STRAZ_p.RALSKEM/#album

ROZBOR DANOVÝCH PARTIÍ:  (DODÁME AŽ "PROŽENEM FRITZEM)

ČLÁNEK OD PANÍ IRENY HEJNÉ:

Mistrovství Čech v šachu – Stráž pod Ralskem

(očima jedné babičky)

         Bereme Anežku do auta a společně vyrážíme na mistrovství. Šťastně jsme dorazili na místo před námi se objevil dům Diamo s parkovištěm. Zaparkovali jsme, vybalili si věci, když zdáli na nás volá pán, zda jedeme na šachy ?? Odpovídáme, že ano a on nám sděluje, že jsme špatně a onen hotel Diamo je níže, toto je prý ředitelství. Po několika kolečkách hledání parkoviště hotelu jsme zjistili, že tam žádné není a že se dá zaparkovat kdekoli. Zdařilo se a jdeme se ubytovat……. paní recepční hledá a né a né naše jména nalézt.

          Zkoušíme Ždychová-tady není, Hejný-nevidím,Vlková, Mejzlík, Roháčová - nic. Po 20 minutách jsme si list půjčili a okamžitě naše jména nalezli, vyfasovali jsme klíč, ovladač na televizi, pokoj v 7. patře. Dan i Anežka jsou natěšení na pobyt na hotelu. Otvíráme a zíráme, pokoje jsou plné mrtvých ba i živých much (masařek), ty jsou na posteli, pod polštáři, v zářivkách, po podlaze ba i v záclonách. Pravděpodobně zmrzly. Nasadili jsme dětem čepice a zkusili zapnout topení, zda se pokoj zahřeje než se vrátíme. Odcházíme do KD na prezentaci. Bereme za troje dveře, zamčeno a konečně čtvrté se otvírají, máme jít do patra či nikoliv a hle tady při zemi malá cedulka ŠACHY TU !!! Jsme tady. Slušná restaurace, vedle velký hrací sál. Prezentujeme se, dostáváme stravenky a jdeme se naobědvat. Na trička to zde není, ale jídlo je dobré.

       Začíná se, hraje hymna, vítá nás paní starostka a pan rozhodčí, ve kterém poznáváme pána, který nám pomohl s nasměrováním na hotel. Je to pan Malec. O turnaji víte vše a já, coby šachový antitalent se k tomu vyjadřovat ani nehodlám, ale o pár poznatků coby pozorovatel, bych se chtěla s vámi chtěla podělit.

        Je čas na večeři, ale je nás tu nějak moc. Přijíždějí hráči do 8 let s doprovodem a nějak se sem nevejdeme. 1 a půl hodiny čekáme na večeři máme ještě jeden zápas před sebou. Honem se najíme a šup do sálu. Má se již hrát, rozhodčí se omlouvá za totální kolaps kuchyně, za téměř 2 hodinové zpoždění a řeší se to tak, že kdo má soupeře ať hraje, kdo nemá musí na něho počkat. Dan čekal přes ¾ hodiny, Anežka o něco méně. Děti jsou unavené, vracíme se kolem 21 hodiny na ubytovnu. Pokoj se zavlažil a my ukládáme děti ke spánku. Ráno bude lépe. Vše se již pomalu zabíhá, snídani jsme dostali již po 30 až 40 minutách, sál se již zadýchal a my máme čas, vydržíme. Vcházíme do sálu a tam je neskutečný chaos, hrají tam i děti do 8 let. Mají jiný hrací čas, ruší ty starší, do hry zasahují doprovody. Děti lítají, hledají rodiče, rodiče zase děti, křik  dupot, rachot . Pan Malec se snaží udržet klid na sále, ale je to nad lidské síly a pomalu kolabuje. Posléze se přichází na nápad „osmičky“  přestěhovat do vedlejších prostor a tak udržet klid v sále. Daří se, je to dobré. Turnaj se dostává do poloviny a tak jak se zvyšují naděje, tak se zvedá i adrenalin a tlak v tepnách doprovodu. Sedím a pozoruji…. tady tatínek významně pokyvuje hlavou, tady tatínek pokašlává a hle tady se zvedají ruce a tamhle se tatínek chytá za hlavu. A co maminky ? No jo , tady se maminka staví před hráčku a významným pomrkáváním souhlasí s tahem a tady se maminka mračí pokud nesouhlasí, teď to udělala správně, tak se mamka významně usmívá. Dcerka se před každým tahem podívá, zda je mamka pro. Tady se seběhli tři pozorovatelé a meditují mezi dětmi, zda hraje dobře či nikoliv. Samozřejmě to zde píši jako nadsázku, ale věřte, že pokud bych mohla, s okamžitou platností bych zakázala všem přístup ke stolům, mezi hráče a vůbec do hracího sálu při hře. Je to nesportovní a nefér. Domnívám se, že jsou hráči dost velcí, aby uhráli partii bez doprovodu který by na ně čekal ve vedlejší místnosti .Dva a půl dne jsem toto pozorovala a děje se to a ve velkém. Je dohráno, doprovod hubuje, někteří hráči pláčí, ale máme šanci ještě v neděli. Večeříme a odcházíme na pokoj. Děti jsou unavené a brzy usínají.

Dnes vstáváme brzo, v 8 hodin se již hraje. Snídáme a jdeme do sálu. Nervy pracují, hlasy doprovodu se zvyšují, chválí se, vyhrožuje, slibuje se odměna. Děti prostě musí ………Je dohráno, jdeme na oběd a čekáme na výsledky. Znovu zazní hymna, paní starostka se s námi rozloučí a přeje si, aby byli příště znovu vylosováni na pořádání turnaje. Pan Malec vyhlašuje výsledky a my odjíždíme. Někdo šťastný, někdo méně, někdo zklamaný, někdo se již nevrátí, ale tak to chodí.

Chtěla bych se s obdivem poklonit práci pana Malce, který měl vše na svých bedrech a také ho omluvit, že nebyly výsledky na internetu, ale podle mého nemohl vše sám zvládnout i když tam měl nějakou paní na pomoc. Nevím, zda by při takovémto turnaji nemělo být více pořadatelů, ale ve 4 lidech toto vše zvládnout je podle mého nad lidské síly. Nebylo zde žádné vyžití pro děti o přestávkách, bylo to pro ně dlouhé a únavné. Možná by stačila jen televize s pohádkami. Ale to již nechám na uvážení pořadatelů. Přesto jsme rádi, že jsme se zúčastnili, máme nové zkušenosti a zážitky. Ještě poděkování do kuchyně. I když se na jídlo čekalo moc dlouho, tak bylo z čeho vybírat a jídlo bylo velmi dobré .

Napsala Irena Hejná