Pohled do hlubin trenérovy duše aneb nenechte se odradit!

 Zamyšlení Evžena Pospíšila z Říčan mě přivedlo také k jednomu zamyšlení:

-         
 zvednout inteligenční kvocient (IQ);

-         
posílit dovednosti potřebné při řešení problémů, naučit, jak nezávisle a zodpovědně dělat obtížná a abstraktní/teoretická/hypotetická rozhodnutí;

-         
zvýšit jazykové, matematické, paměťové schopnosti a schopnost číst;

-         
pěstovat kritické, kreativní a originální myšlení;

-         
poskytovat praxi/cvičení v dělání přesných a rychlých rozhodnutí pod časovým tlakem, což je dovednost, která může pomoci zlepšit školní známky;

-         
učit, jak myslet logicky a efektivně, učí vybrat "nejlepší" volbu z velkého množství možností;

-         
být výzvou pro nadané děti, přičemž účinně pomáhají odhalit ty nadané žáky, kteří svým skutečným schopnostem zůstávají hodně dlužni;

-         
demonstrovat důležitost flexibilního plánování, koncentrace a důsledků našich rozhodnutí;

-         
obohatit chlapce a dívky bez ohledu na jejich přirozené schopnosti a socioekonomické zázemí/původ/prostředí;

-         
naučit děti nejprve myslet a až potom konat,

pak ještě zaměstnat smysluplně vnoučata, to je impuls, který vás třeba přivede k šachům. Rozhodnete se založit kroužek. A co nastane?

        Nejisté začátky,  hledání podpory spojené s tím, že musíte mít nejméně dvě zaměstnání, aby jste všechny potřeby kroužku ufinancoval. Chodit jako žebrák, vás brzo omrzí. Všechno je v první řadě o penězích, ať si říká kdo chce co chce.  Elán, toho je třeba především. Mít rád všechny děti stejně, to je veledůležité a některým trenérům tato vlastnost chybí. Prosazování oblíbenců je prvním signálem k tomu, aby otrávil ty ostatní. Pak neutuchající trpělivost. Pak prostory, pokud možno zdarma, nábytek, pak odborné materiální vybavení, pak literaturu, pak finance na trenéry a můžete začít. Prožíváte krásné období s první vlnou dětí, rozdávate se jak nejvíc můžete.

           Děti se do kroužků hlásí dále (více jak 50 přihlášek), máte koho vychovávat. Máte i trenéry, dokonce nad námi "drží ochranu" a je v "záloze" trenér na vysoké úrovni. Rozjedete projekt s mateřskou školou, jehož koncepce a příprava studijních materiálů vás zaměstnává celé letní prázdniny. Přípravy na každou hodinu se školkou (jsou za týden tři) zaberou nejméně tři hodiny práce (tisk materiálů, kompletace pomůcek...).

A co se vám nestane? 

     
Přijedete na běžný turnaj a nad "vaše" děti si stoupne někdo z kolegů z oddílu!!! Kolega, který je tváří projektu úplně jiného. Kolega, který nemá ve svém okolí jiné děti? Kolega, který zaloví ve vašich "odpiplaných" dětech a hovoří o budoucí generaci oddílu! Jak pohodlné! A co vy? Čumíte doslova jako puk! Nevíte nic! Kolega má problém vás pozdravit! Děti mají problém se k vám hlásit! S rodiči jste v kontaktu a ti neřeknou ani slovo! Vím, jsou to jejich děti. Každý chce pro své děti to nejlepší! Všechno chápu! Sám děti doporučujete k lepším trenérům, než máte vy k dispozici, když vidíte, že to potřebují. Ale to "přesdržku" stojí za to! Vletí vám do očí slzy. Snažíte si poručit, neřeš to! Ale ono to jaksi nejde! Když si vzpomenete dva tři roky zpátky .... jak jste je učil ještě ve školkovém věku tahat figurkami, jak jste je učil první maty, jak jste se nechával porazit, aby měly radost z výhry, jak byly děti nejisté, jak jste je učil milovat šachy, jak jste jim zpříjemňoval pobyt na schůzkách, jak z nich kolegové z oddílu
měli "prču", když jste je přivezl na první soutěž a nyní nestojíte nikomu ani za telefon! Připadáte si jako prašivý. Také vás každý, kdo o tom ví, obchází obloukem a nedokáže se vám podívat do očí! Pak si říkáte, proč já si mám doplňovat vzdělání? Proč musím, abych vedl kroužek, mít pedagogické vzdělání, když někdo nemá asi slušné chování? A když se někdo rozhodne, že vám váš kroužek rozloží, tak se o to stoprocentně jakýmkoliv způsobem pokusí!? Proč učíte děti v klubu chovat se a mluvit slušně? A vám se na jazyk derou pěkně peprná slova? Tak vážení, to je realita! A když se něco takového, jako jsou šachy, dáte, musíte počítat i s tímto. A věřte, že to pořádně bolí! Když si vzpomenete na rodiče dětí, kteří patřili k první vlně vaší činnosti, tak si uvědomíte, že to byli jeden vedle druhého osobnosti! Asi byli z jiné generace? Těší vás, že i nyní máte s většinou rodičů nadstandardní vztahy, ale kde je tedy to "jádro pudla"? Napadá vás, že se  nehodíte do této "lokeťácké" doby! Ale nedejte se, děláte to pro jiné vděčné děti a říkejte si, že takto se jednat nedá a že každý takový není! Stejně budete pro ně připravovat ty nejhezčí schůzky, turnaje, akce a budete se těšit z jejich zájmu a budete je bez rozdílu milovat všechny. Je štěstí, že vám nemůže nikdo zakázat, že se budete v tichosti těšit z úspěchů všech "vašich" dětí! A v této souvislosti si také připomenete přísloví: "Na každého jednou dojte!"

"Šachu zdar!"

Marie Filipová